Terapie pevným objetím nemá s Kurzy efektivního rodičovství žádnou souvislost a v základním konceptu Efektivního rodičovství se tato terapie nevyužívá. Kurzy realizované pod Institutem efektivního rodičovství prvky terapie pevného objetí neobsahují. Někteří z lektorů vyškolených v programu Efektivní rodičovství jsou zároveň terapeuti nebo propagátoři TPO a ve své práci se k TPO odvolávají. Pokud tedy absolvujete kurz, který není vedený pod hlavičkou Institutu efektivního rodičovství, můžete se s informacemi o TPO setkat. 

Kurzy efektivního rodičovství vychází z práce psychologů Don Dinkmeyera a Gary D. McKaye. Základy jsou popsány v knize Efektivní rodičovství krok za krokem, Portál, Praha, 2008. Kurzy Respektovat a být respekotván mají podobné základy a doporučují podobné výchovné principy.

Rodičům pomáháme uplatňovat takovou výchovu, která nabízí prostor v rámci vymezených hranic. Jen taková výchova učí děti na jedné straně respektu k druhým - a to nejen silnějším jedincům, ale ke všem a zároveň jim umožňuje stát se rozhodnými, zodpovědnými a samostatnými jedinci. Používán trestů - tedy jednání z pozice síly, k tomuto cíli nevede. Současně nedoporučujeme výchovu liberální a uvědomujeme si její nebezpečí.

Dcerce se snažíte vysvětlit, aby druhé neplácala tím, že ji sama plácnete... Raději jí ručičku chytněte, nejlépe dřív než někoho uhodí, a jasně důrazně opakujte "to se nedělá" a ukažte jí, že může druhého raději pohladit. A vytrvejte :-)

Dítě tohoto věku si neuvědomuje zcela, že takové chování není vhodné. Ten signál by mělo dostat od Vás. Při každém takovém jejím kopnutí/bouchnutí ji jasně a důrazně sdělte, že takto se chovat nemá, ukažte jí, co naopak dělat může - pohladit, podat hračku, kopnout raději do balonu apod. Buďte v tom důsledná a opravdu důrazná. Zkuste také rozpoznat, kdy se k něčemu podobnému dcera chystá a usměrněte ji pozitivně předem.

Cítíte správně, že používání zákazů a rozkazů dítě naopak vede k přesně opačnému jednání. Zkuste nad svým způsobem mluvení na dcerku přemýšlet ve chvílích klidu, hledejte nové, pozitivní způsoby vyjadřování. Nevhodným situacím je vždy lépe předcházet než je potom v afektu řešit. Raději jednejte, než abyste se s dcerou dohadovala. V jejím věku se učí vhodnému chování, je teprve na začátku cesty. Zaměřte se na ocenění všeho dobrého co se jí povede, co udělá dobře.

Zaměřte se na podporu dcery a její identity jako ženy, hledejte společný zájem, kterému byste se mohly věnovat jen samy dvě. Vytvořte prostor, kdy budete poslouchat svoji dceru, i když nebudete s jejími názory souhlasit. Tak se v jiných situacích snáze podaří dosáhnout toho, aby zase ona poslouchala Vás.

Zkuste odvést pozornost dítěte, nejlépe před tím, než se dostanete do sporu. Některé krizové situace můžete vyřešit tak, že necháte dítě, aby se rozhodlo v rámci nějakých hranic samo - dáte mu na výběr několik přijatelných možností. Ve dvou letech se dítě teprve učí si samo hrát - není samozřejmé, že by to už mělo umět.  

Zkuste věnovat pozornost i tomu, co daným situacím, kdy syn neposlouchá, předchází. Syn by měl z Vaší strany dostávat dostatek soustředěné pozornosti, podpory a také určitý prostor pro vlastní rozhodování a iniciativu, odpovídající jeho věku. V případě situace, kdy je potřeba stanovit hranice, zkuste jednat a mluvit se synem laskavě, ale současně jasně, důrazně a jednoznačně. Není nutné nluvit dlouho. V tomto věku je vhodnější použít vysvětlení jednoduché, stačí několik slov a dále spíše jednat než mluvit.

Pokud takový stav přetrvává již delší dobu, není snadné změnit Váš i synův přístup. Bylo by dobré, abyste se nyní zaměřila více na budování vztahu a posilování pocitu zodpovědnosti u Vašeho syna. Toho můžete dosáhnout za prvé tím, že se budete snažit se synem hledat něco co vás spojuje a není zdrojem napětí. Snažte se v takových chvílích naladit na stejnou vlnu a zároveň přehlížet případné nevhodné slovní projevy nebo chování syna. V těchto chvílích ho vůbec nevychovávejte, jen se snažte nalézt něco společného. Posílení zodpovědnosti u syna můžete dosáhnou projevením důvěry v jeho schopnost stát se zodpovědným. Zkuste na něm hledat každý den něco dobrého, co se mu podařilo a oceňte ho za to. Věřte, že to časem přinese víc užitku, než poukazování na jeho chyby.

Obecně lze rodičovské vzdělávání charakterizovat jako vzdělávání k podpoře a rozvoji rodičovské role za pomoci různých prostředků a v různých prostředí.

Definice obsahu rodičovského vzdělávání nejčastěji zmiňují, že je důležité rozvíjet klíčové dovednosti a schopnosti vztahující se jednak k fyzické péči o dítě, dále k uspokojování psychických potřeb dítěte a v neposlední řadě zdůrazňují schopnosti umožňující správné rodičovské výchovné působení.

Potřebu dalšího vzdělávání vyvolávají změny ve společnosti. Jak se naše společnost vyvíjí, vyvíjí se i rodičovství a pohled na výchovu, na dítě, na fyzické tresty, aj. Vývoj s sebou přináší mnohá pozitiva, nové výrobky či další možnosti, které mohou rodičovství usnadňovat, na druhou stranu se ve společnosti objevují i nová nebezpečí. 
Právě v zájmu zdravého vývoje dětí by se rodiče měli celoživotně vzdělávat, protože oblast rodičovských zájmů je velmi široká. Dalším pádným argumentem pro potřebu rodičovského vzdělávání jsou změny v rodině, konkrétně měnící se funkce a podoba rodiny. 
V tradičních společnostech byla péče o děti věcí veřejnou, tudíž i bezdětné ženy měly možnost v rámci své širší rodiny vyzkoušet si péči o malé děti a připravily se tak na své vlastní potomky. Naopak dnešní moderní západní žena čekající své první dítě často nemá představu, co péče o dítě obnáší. To otevírá prostor pro celou řadu vzdělávacích aktivit, od kurzů předporodní přípravy přes následnou péči o kojence a batolata až po vzdělávání se ve výchovné tématice.

Odborných knih i publikací o výchově je celá řada a liší se svojí kvalitou. Často jsou zaměřeny na konkrétní výchovný problém a nepřináší ucelený pohled na výchovu, mnohdy přináší velmi málo nových informací. Na internetu je proces vyhledávání si konkrétních informací často velmi zdlouhavý, mnohdy se dočteme spousty různých protichůdných rad a řešení.

Ne, vůbec ne. Znamená to, že máte odvahu přiznat, že nejste dokonalý a hledat jiná řešení než křik, tresty a výhrůžky.

Hlavní důvody jsou dva – prevence a pomoc. Pokud doma matka řeší s dětmi nějaký problém a neví si s ním již rady, očekává, že se na kurzu dozví, jak se dá situace řešit. Další typ žen přichází do kurzu s cílem dovědět se rady, jak mnohým problémům předejít.

V kurzu se probírají a cvičí na praktických příkladech různé komunikační styly. Na základě výpovědí absolventek se ukazuje, že mnohé rady z kurzu začaly používat ve své výchově.
Například jedna z absolventek vypráví o vyjednávání, které uplatňuje při nakupování s malým synem. Na nákup ho dopředu připraví a řekne, že když bude po celou dobu hodný, tak dostane na závěr lízátko. „ Syn už v obchodě nežadoní, abych mu něco koupila. Bez problémů počká, až nakoupím. Ví, že když bude hodný, dostane sladkou odměnu. Poznatky získané na kurzu jsem tedy uplatnila i v praxi.“

Kurz přináší informace, které rodiče neberou jako předpis, podle kterého by se měly řídit, ale berou je jako návod, inspiraci a zpestření. Obsah kurzu by se tedy mohl nazvat: Aneb jak se dá ve výchově postupovat jinak.

Hlavní motto kurzu je: „Dokonalost je nereálná, ale zdokonalování se je možné“. Hlavním cílem je předat rodičům vzkaz o tom, že oni samotní mají nárok být nedokonalí. Při praktickém nácviku různých technik dodává lektorka rodičům povzbuzení, například: „Buďte v pohodě, když se vám něco nepodaří. Nikdo z nás není stroj. Ještě tisíckrát spálíte omáčku a budete křičet na dítě. Nikdo z nás není dokonalý a musíme brát v úvahu , že dokonalé nejsou ani naše děti.“