Dobrý den, jako začínající poradenský pracovník se opakovaně setkávám s dotazy, se kt. si nevím příliš rady
- co dělat, když se nechce odpoledne syn/dcera učit (domácí přípravy jsou zdlouhavé, trvají celé odpoledne; trucuje, zasekne se, vzteká se)
- není samostatný, všechno mu musím říkat, co má dělat.

Jaké jsou jednoduché rady a postupy pro domácí přípravy rodičů s dětmi?
Jak na situaice, kdy dítě manipuluje a zkouší, co všechno mu projde?

Jedná se nejčastěji žáky 1.stupně.
Moc děkuji, MCH

Dobrý den!
Některé děti na 1. stupni ZŠ ještě nejsou schopné samy pracovat se svým časem, plánovat. V rámci odpolední přípravy do školy je proto vhodné zavést režim, který dítěti bude vyhovovat. S dítětem se dohodnout, zda je pro ně příjemnější učit se a psát úkoly hned po příchodu ze školy nebo později. Je dobré stanovit si čas, do kdy je nutné mít vše do školy hotové (např. nejpozději do Večerníčku). Dle zralosti dítěte je pak dobré postupně přenášet odpovědnost za úkoly na ně samotné (rodič může jen dohlížet nebo překontrolovat úkol, aktovku). Některé děti jsou při přípravě do školy aktivnější právě tehdy, dostanou-li více prostoru k samostatnosti.
Je-li dítě v odmítání učení více urputné, je třeba ze strany rodiče omezit "nátlakové akce", ale spíše dávat možnost výběru. "Chceš raději začít čtením nebo matematikou?", "Je pro tebe lepší vyběhnout chvilku ven a učit se až přijdeš? Nebo to raději zvládneme hned a pak už na to vůbec nemusíme myslet?" V momentě, kdy se diskuse o učení stává bojem kdo s koho, situace se neřeší. S dítětem je vhodné toto probrat, když bude v klidu a dobře naladěné (stanovit si pravidla - viz výše.)
A k dalšímu dotazu... Pokud rodič dítěti neustále vše připomíná "všechno mu musím říkat, co má dělat", dítě nemá potřebu o cokoliv se samo postarat a začne na rodiče nezdravě spoléhat. Časem už může být natolik nejisté, že se samostatnosti začne vyhýbat. Je dobré dovolovat dětem, aby dělaly to, co samostatně dělat chtějí (nalévat šťávu, pomoci s přípravou jídla, opravou kola apod.). Děti získají jistotu, že jsou schopné si s lecčím poradit a budou aktivnější a samostatnější i ve věcech, které jsou žádoucí pro rodiče. Rodič by měl více podporovat a oceňovat vlastní iniciativu dítěte než dokonale provedený úkol. Povzbuzení má mnohem větší sílu než opravování či napomínání.

Dětské manipulace a zkoušení hranic vyjadřují přirozenou potřebu testovat okolí a reakce ostatních. Prevencí je být k dětem upřímný, hovořit s nimi o situacích, o pocitech, být autentický. Pokud se dítě naučí otevřené komunikaci, bude mít menší potřebu s lidmi manipulovat. Troufne si vyjadřovat narovinu. Ze strany rodiče je ale nutný respektující přístup. Bagatelizování či dokonce znevažování dětských pocitů a potřeb, přílišná autoritativnost rodiče (množství příkazů a zákazů, kterým dítě reálně nemůže vyhovět) nebo naopak nadměrné opečovávání dítěte (např. rodič bere dítě do náručí kdykoliv je "bolí nožičky")vedou právě k manipulacím a úskokům.
Přeji hodně štěstí ve Vaší práci!
Eva Kneblová