Dobrý deň,

chcela by som sa poradiť ohľadom uspávania našej 2 ročnej dcérky. Než zaspí trvá to skoro hodinu a snaží sa vymýšľať rozne zámienky na oddialenie spánku.Vačšinou to končí hysterickým plačom, a to vtedy, keď už jej odmietneme splniť ďalšiu požiadavku. Začalo to asi s nácvikom na nočník, pred spaním chcela aj 10 krát na nočník. Zo strachu, či naozaj nepotrebuje ísť, sme ju dali na nočník zakaždým, keď o to požiadala. Hru s nočníkom sme obmedzili na dva krát a dosť, ale v čase, keď som bola v porodnici jej manžel dovolil si brať do postielky všetky možné hračky a pred spním ich kontroluje. Keď nejaká náhodou chýba, musíme ju ísť vziať. Keď sú hračky v poriadku, chce vodičku, potom nechce byť zakrytá, takže absolvujeme scénu kvoli zakrývaniu, potom potrebuje pod hlavu plienku, potom chce chytiť za ručičku, potom chce...proste stále niečo. Do toho sa nám narodil syn, ktorý má teraz 2 mesiace, takže nie vždy možem splniť všetky jej požiadavky a prakticky vždy zaspávame s hysterickým plačom a dožadovaním sa táty:( Uspávam ich spoločne, vždy v rovnakú dobu. Dnes sme zrušili všetky zvieratká, ostali jej dve hračky, snažím sa jej v ničom neustupovať a keď niečo zakážem, tak to platí, ale aj tak to stále skúša. Plač spustí už aj to, keď nesplním jej požiadavku dostatočne rýchlo:)Dnes som ju proste ignorovala, iba som jej zakaždým po nejkej dobe popriala dobrú noc a držala som ju pri tom za ruku. Plakala asi pol hodinu a potom konečne zaspala. Okrem toho, že chodíme s plačom spať, tak sa aj s plačom budí. Myslím, že sa bojí byť v izbe sama, ale ja tam nemožem zakaždým ostať až kým sa vyspí. Možno s tým súvisí aj ten problém so zaspávaním. Neviem, kde robíme chybu. Je mi to hrozne ľúto, vždy chce ísť na ruky a ku mne, ale pri uspávaní kojím malého, takže nemože, možem ju iba hladkať a držať za ruku. Zatiaľ nemám pocit, že by na neho nejako extra žiarlila,ale mám strach, aby sme sa k žiarleniu takýmto sposobom nedopracovali. Ďakujem za odpoveď

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Jedná se ale o mnohem hlubší záležitost, než jen problém s uspáváním. Z toho důvodu je také řešení složitější. Vy same píšete, že cítíte velkou lítost, strach, možná i beznaděj z toho, jak se vše vyvíjí. Možná jste si vše představovala jinak a to, jak je dcerka urputná a je schopna si vynucovat Vaši pozornost Vás hodně zaskočilo. Zkuste se více zaměřit na to, jak vy sama prožíváte svoji roli maminky a jaký je postoj Vašeho manžela. Jste si jistá tím, že to co děláte (důslednost, klid, neustupování dcerce) je správné? Nebo máte vnitřní pochybnosti, jestli byste neměla přece jen více času trávit u její postýlky, jestli ji nezanedbáváte apod.? Co si sama myslíte o sobě, když dcera večer "zlobí"? Mohu Vás ujistit, že určitě nejste špatná máma, která své dítě zanedbává nebo šidí a téměř jistě se vaší dcerce neděje žádné příkoří, když nejsou splněna všechna její přání. Nebojte se mile, klidně a laskavě dceru uložit, třeba jí přečíst pohádku, chvilku s ní posedět a pak ji nechat usnout. Pokud se jí věnujete podle možností, které máte třeba během dne, musí se sama naučit zvládnout i trochu nepohody, kterou pro ni možná usínání o samotě představuje. Můžete jí také pomoci tím, že jí necháte svítit malé světýlko - lampičku, aby se nebála. Také můžete zvážit to, jestli nepotřebuje prodloužit čas bdění a neměla by chodit spát trochu později. Ale hlavně se pokuste najít vnitřní klid, aby z Vás cítila jistotu, že víte, co děláte a jste přesvědčena o správnosti svého jednání. Držím Vám palce, ať se Vám tyto obtíže daří zvládnout a překonat.