Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Jedná se ale o mnohem hlubší záležitost, než jen problém s uspáváním. Z toho důvodu je také řešení složitější. Vy same píšete, že cítíte velkou lítost, strach, možná i beznaděj z toho, jak se vše vyvíjí. Možná jste si vše představovala jinak a to, jak je dcerka urputná a je schopna si vynucovat Vaši pozornost Vás hodně zaskočilo. Zkuste se více zaměřit na to, jak vy sama prožíváte svoji roli maminky a jaký je postoj Vašeho manžela. Jste si jistá tím, že to co děláte (důslednost, klid, neustupování dcerce) je správné? Nebo máte vnitřní pochybnosti, jestli byste neměla přece jen více času trávit u její postýlky, jestli ji nezanedbáváte apod.? Co si sama myslíte o sobě, když dcera večer "zlobí"? Mohu Vás ujistit, že určitě nejste špatná máma, která své dítě zanedbává nebo šidí a téměř jistě se vaší dcerce neděje žádné příkoří, když nejsou splněna všechna její přání. Nebojte se mile, klidně a laskavě dceru uložit, třeba jí přečíst pohádku, chvilku s ní posedět a pak ji nechat usnout. Pokud se jí věnujete podle možností, které máte třeba během dne, musí se sama naučit zvládnout i trochu nepohody, kterou pro ni možná usínání o samotě představuje. Můžete jí také pomoci tím, že jí necháte svítit malé světýlko - lampičku, aby se nebála. Také můžete zvážit to, jestli nepotřebuje prodloužit čas bdění a neměla by chodit spát trochu později. Ale hlavně se pokuste najít vnitřní klid, aby z Vás cítila jistotu, že víte, co děláte a jste přesvědčena o správnosti svého jednání. Držím Vám palce, ať se Vám tyto obtíže daří zvládnout a překonat.